Il Sano

IL-SANO

Katastr: Dolní Kramolín

Lokalita: bývalá stáčírna Il Sano

Nadmořská výška: 520 m n.m.

Jímání: vrt 35 m

Základní údaje:

(1): Mineralizace: 730 mg/l

CO₂: 2600 mg/l

Typ: HCO₃ –Ca –Mg

Fe: 35 mg/l

(3.3): Mineralizace: 532 mg/l

CO₂: 2600 mg/l

Typ: železnatá, hydrouhličitanová vápenato – hořečnatá, prostá

Výtah ze složení podle Wikipedie:

Ca²⁺ 70,9 mg/l

Mg²⁺ 54,2 mg/l

Na⁺ 26,5 mg/l

K⁺ 4,1 mg/l

Fe 38,5 mg/l

Cl^- 13,3 mg/l

SO₄^2- 56,6 mg/l

HCO₃^- 534 mg/l

H₂SiO₃ 98,5 mg/l

Kyselka Il sano je nejkvalitnější minerálkou této oblasti. Současné jímání vrtem zajišťuje její čistotu a vysokou perlivost. Pokud ji ale chceme ochutnat přímo od zdroje, musíme se spokojit s dost „polními“ podmínkami.

Domeček vrtu je umístěn vedle jediné zachovalé budovy (vily) z komplexu bývalé stáčírny. Ze zadní části je vyvedena hadice, která vede ven z oplocení. Z ní pravidelně vystřikuje minerálka do železité bažinky. Konec hadice někdo alespoň podložil bedýnkou, a jsou zde i prkna, která umožňují dostat se k minerálce jakž takž suchou nohou.

Je jasné, že místo asi nebylo určeno jako nějaký veřejný odběr – spíš se jedná o nějaký technologický přepad. Přesto by asi nebylo nijak obtížné vývod upravit, aby umožnil trochu civilizovanější odběr. Současný stav je dost v protikladu k upravenému a oplocenému jímacímu objektu.

Když se ale přes tyto nepříjemnosti přeneseme, ochutnáme opravdu vynikající minerálku. Až se nechce věřit, že z tak pochybné hadice může téct něco tak kvalitního.

Pokud na vývod svítí slunce, a podíváme-li se pozorně, můžeme zřetelně vidět i proud CO₂ vytékající z hadice mezi jednotlivými výstřiky. Vypadá to podobně, jako když lijeme bezbarvý sirup do vody.

Kyselka nemá příliš vysokou mineralizaci. Obsah železa je ale značný. V lahvi zůstává první den čirá, od druhého dne se objeví slabá opalescence. Teprve za čtyři dny se začínají objevovat železité tečky na stěnách lahve a asi po týdnu má již na stěnách plošné železité úsady. Na chuti se to však nijak neprojeví. Po odplynění má jen střední zákal, železo ale tvoří povlak na hladině vzorku.

Tato kyselka je známa již nejméně od r. 1679. Původně byla jímána šachticí. Byla stáčena už od r. 1893. Původní jímací studnu můžeme dodnes vidět u vstupu do areálu stáčírny, hned vpravo za závorou. Vrch studny je zděný, pod terénem přechází na pravděpodobně kameninovou skruž světlosti cca 50 cm. Tato skruž je podle (3.3) zaústěna do jímací šachtice o rozměrech asi 4x4 m. Hladina vody je silně zapadaná nečistotami, přesto je patrné výrazné trvalé probublávání. Zajímavé je, že změřená hloubka je 5 m pod úroveň terénu. To koresponduje s historicky uváděnými údaji v jiných zdrojích, a svědčí to o tom, že jímací šachta je dosud zachovalá. Kyselka ve studni je nepoužitelná, ale má zhruba stejný obsah CO₂ jako vývěr z vrtu. Mineralizace je mírně nižší.

V současnosti je kyselka zachycena vrtem HJ-1 (35 m, r. 1991) a vedena potrubím ke stáčení do Chodovaru v Chodové Plané.

Stav v březnu 2018:

Kyselka je přístupná po cestě odbočující vpravo ze silnice z Dolního Kramolína. Osamělá vila s nápisem Il-sano je dostatečným vodítkem. Nejbližší možnost odstavit auto je na odbočce ze silnice, před zákazem vjezdu.

Měření 30.3.2018:

Teplota: 9,4 °C

Vydatnost: cca 6 l/min

CO₂: 2580 mg/l

Vodivost: 970 μS/cm

Stav v květnu 2020:

Stav stejný, doplněny nové palety na přístupu.

Měření 8.5.2020:

Teplota: 10,3 °C

Vydatnost: cca 6 l/min

CO₂: 2780 mg/l

Vodivost: 930 μS/cm