MINERÁLNÍ PRAMENY

 

 

Tyto stránky se zabývají minerálními prameny, které lze nalézt ve volné přírodě a jsou použitelné k pití. Všechny zde uvedené prameny jsem osobně navštívil a většinu bez následků ochutnal. Pokud některý nebyl ke konzumaci způsobilý, je to v textu výslovně uvedeno.

 

 

 

Minerální voda je obecně definována kterýmkoli z těchto kritérií:

 

 

 

Z definice je vidět, že minerální voda přináší proti „obyčejné“ něco navíc. Vyšší obsah minerálů, méně běžné stopové prvky, nebo osvěžující perlivost. Pro tento přínos je vhodným a zdravotně prospěšným doplňkem běžného příjmu tekutin. Nemůže nahradit obyčejnou pitnou vodu. Většinou ani normu pitné vody pro vysokou mineralizaci nesplňuje.  Ale při občasné konzumaci přináší to, co v běžné vodě chybí.

Při užívání minerálních vod je nejlepší co největší pestrost, abychom získali všechny potřebné prvky, a přitom žádných nebylo příliš. Minerálních vod komerčně distribuovaných jsou řádově jednotky. Pramenů v lázních jsou k dispozici řádově desítky. Ale počet konzumovatelných minerálních pramenů, volně dostupných v přírodě, převyšuje stovku.  Často mají i jedinečné, jinde nedostupné složení a je škoda jich nevyužívat.

 Některé komerčně dodávané minerální vody v poslední době postupně snižují svoji mineralizaci. Výrobci argumentují větší vhodností takovéto vody k dlouhodobé konzumaci. Pravdě bližší bude spíš vysvětlení nedostatečností zdrojů k takto masové produkci. Než pít takovéto „minerálky“ (které většinou už neodpovídají požadavkům původní normy pro minerální vody), je smysluplnější běžnou pitnou vodu občas doplnit skutečnou minerálkou. Ať už koupenou minerálkou bílinského či luhačovického typu, nebo právě vodou z některého z přírodních vývěrů.

 

O pramenech lázní je k dispozici dostatečné množství informací. Informace o přírodních pramenech již tak běžné nejsou. Těmito stránkami bych chtěl přispět hlavně v oblastech, kde mají ostatní informační zdroje nedostatky (přesná lokalizace, aktuálnost).

 

 

Legislativa k minerálním vodám

 

Definice v úvodu je z dříve platné ČSN 86 8000, která však byla v r. 2001 zrušena. Minerální vody nyní definuje zákon 164/2001 Sb., který pro přírodní minerální vody nestanovuje žádné požadavky na minimální obsah rozpuštěných látek. Zákon však definuje „Minerální vody pro léčebné využití“ kritérii shodnými s původní ČSN. K zákonu se váže vyhláška 423/2001 Sb., která ve své příloze stanovuje rozdělení přírodních minerálních vod podle obsahu rozpuštěných pevných látek takto:

 

velmi slabě mineralizované    < 50 mg/l

slabě mineralizované             50 - 500 mg/l

středně mineralizované          500 – 1500 mg/l

silně mineralizované              1500 – 5000 mg/l

velmi silně mineralizované     > 5g/l

 

Porovnáme-li tyto údaje s doporučenými hodnotami pro pitnou vodu, pro niž je optimální mineralizace doporučena 200 – 500 mg/l, a mezní hodnoty stanoveny na 150 a 1000 mg/l, je evidentní, že některé “minerální vody” mají nižší mineralizaci než běžná pitná voda.

Proto na těchto stránkách používám výraz minerální voda ve smyslu staré ČSN 86 8000, či ve smyslu minerální vody pro léčebné využití dle 164/2001 Sb.

 

Ve starší literatuře byly minerální vody dle mineralizace děleny takto:

 

prosté                                     < 1 g/l

slabě mineralizované             1 – 5 g/l

středně mineralizované          5 – 15 g/l

silně mineralizované              > 15g/l

 

 

 

Oblast zájmu

 

Pro běžného zájemce, který chce ochutnat přírodní minerálku, je základním kritériem obsah CO2. Právě ten dělá z obyčejné vody osvěžující kyselku. Proto se zabývám pouze prameny, které mají alespoň nějaký měřitelný obsah CO2.

Nejsou zde zahrnuty prameny v lázeňských místech, nebo přístupné omezeně. Uvádím však i prameny v obcích, pokud se jedná o lázně zaniklé či nefungující, a prameny jsou přístupné volně.

Vzhledem k nutnosti místního ověřování zdrojů se zabývám pouze českými uhličitými minerálními prameny.

 

 

 

Literatura

 

Dostupná literatura, z které vycházím, je uvedena v samostatném oddíle.

 

Nejucelenější a nejaktuálnější je průvodce Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (1). Popisuje prakticky všechny významné minerální prameny, včetně stanovení typu, mineralizace a obsahu CO2. Jedinou jeho vadou je, že neuvádí souřadnice zdrojů. Některé prameny se také oproti stavu v průvodci změnily.

 

Podrobný a dobře zpracovaný je průvodce (3). Popisuje i prameny v (1) neuvedené, obsahuje souřadnice. U jednotlivých pramenů uvádí typ minerální vody, většinou i mineralizaci a obsah CO2, včetně historických údajů. Je ale pouze pro část západočeské oblasti

 

Minerální vody České republiky (2) uvádí větší množství pramenů, včetně zaniklých a nepřístupných. Popisují ale jen některé. Popis je dost strohý, je uveden pouze typ minerální vody, bez dalších údajů. Poloha je popsána jen velmi obecně. Je vidět, že údaje byly shromažďovány v delším časovém horizontu a jsou tedy málo aktuální.

 

Encyklopedie lázní (4) je zaměřena více na historii. Popisuje pouze prameny, které někdy byly nějakým způsobem lázeňsky využívány. Proto řadu pramenů pomíjí. Neuvádí ani typ minerální vody. Je znepřehledněna velkým množstvím prostých pramenů. Některé dnes prosté prameny uvádí jako minerální, jelikož kdysi minerální byly (či byly za ně pokládány). Jsou zde však zmíněna i místa v jiných zdrojích neuvedená, kde se někdy dají prameny dohledat. Je ještě méně aktuální než (2).

 

Publikace (6) – (9) jsou sice starší, ale z odborného hlediska asi nejhodnotnější. Od doby publikace do současnosti došlo u řady pramenů ke změnám. Rovněž lokalizace odpovídá době vzniku (dávno před GPS). Jsou to však jediné zdroje, kde se dá dohledat složení pramenů. Dokonce i rozbory, které jsou dnes dostupné na geology.cz, vesměs vychází z těchto publikací.

 

 

Popis pramenů

 

Informace o pramenech jako typ, složení, atd. jsou převzaty z uvedené literatury s odkazem na zdroj. Poněvadž jsou popisy převzaty z různých zdrojů, vyskytuje se občas nesoulad například v typu minerální vody. Souvisí to s klasifikací v jednotlivých zdrojích buď dle ČSN, nebo vyhl. 423. Protože se jedná o citace, ponechávám je v původní podobě.

Popis pramene a obrázky jsou většinou z poslední návštěvy, s uvedeným datem.

Pokud je to možné, provádím vlastní měření hlavních parametrů minerální vody. Zjištěné hodnoty jsou s datem měření (odběru) uvedeny u jednotlivých pramenů

 

 

Složení pramenů

 

Každý minerální pramen je jiný než ostatní. Jeho chuť a vlastnosti jsou dány obsahem rozpuštěných látek. Složení pramene je proto důležitým parametrem. U velké většiny přírodních pramenů však není k dispozici. Pouze u malé části uvedených pramenů se dá někde dohledat. Zde uvádím údaje dostupné z veřejně přístupných zdrojů.

 

 

Minerální uhličité prameny v Čechách

 

Výskyt uhličitých kyselek je svázán s geologickou stavbou území. Pro jejich vznik jsou nutné geologické poruchy, jimiž je umožněn přívod CO2 z hlubokých vrstev.  Těmi jsou hlavně dvě výrazná zlomová pásma – Podkrušnohorské a Lužické. Proto lze prameny kyselek nalézt pouze v oblastech podél těchto významných poruch.

 

Podkrušnohorská (Oharecká) riftová zóna probíhá po celé severozápadní hranici a je primárním zdrojem pro minerální prameny západočeské oblasti od Chebu k Teplicím. Na povrchu se projevuje Krušnohorským a Litoměřickým zlomem, které ji ohraničují. Jednotlivé pramenné oblasti se pak soustřeďují v místech příčných zlomů, které vyvádějí CO2 k povrchu, často i dále od primární poruchy.

Nejvýraznějším příčným zlomem Ohareckého riftu je Mariánskolázeňský zlom.  Podél něj je nejhustší seskupení pramenů kyselek v pásu od Plesné až k Plané. Další zlomy – Slavkovský či Jáchymovský pak sytí kyselky Slavkovského Lesa a Tepelska. Na Tepelsku a u Konstantinových Lázní se uplatňují i příčné zlomy Bezdružického pásma.

 

Lužická porucha probíhá v širším pásu podél severní hranice od Liberce k Náchodu. S ní souvisí minerální prameny na Frýdlantsku a Náchodsku. Pravděpodobně zásobuje lokálními zlomy i polabské prameny. V oblasti Luková – Chudeřice je několik souběžných zlomů, které se u Chudeřic kříží se zlomy příčnými. Právě v této oblasti mají polabské prameny nejvyšší mineralizaci.

 

 

Schema hlavních geologických poruch:

 

 

modře: Oharecký rift

černě: Lužické zlomové pásmo, slabě místní zlomy