JÍMÁNÍ UHLIČITÝCH PRAMENŮ

 

 

 

 

 

Jímání pramene má dva hlavní účely. Soustředit vodu a vyvést ji na povrch tak, aby ji bylo možné odebírat, a separovat ji od okolí, aby se zabránilo jejímu znečistění.

 

Můžeme se setkat s různými druhy.

 

 

Otevřená jímání

 

Pomineme-li prosté studánky, které nelze za jímání v pravém smyslu považovat, je nejjednodušším typem jímka vložená do terénu s vhodným přepadem. Tyto jednoduché jímky jsou nejběžnějším typem zachycení přírodních pramenů. Umožňují snadnou kontrolu a údržbu. Jsou ale náchylné ke znečištění, proto je časté čištění nutností. Otevřená jímka uhličité kyselky bývá pastí pro drobné živočichy, kteří vlivem nahromaděného kysličníku spadnou dovnitř. Proto jsou výhodou vyšší okraje či poklop, které brání jejich přístupu.

 

 

Duté kmeny

 

 

Byly používány už v historicky dávnějších dobách a pro své výhody se používají dodnes. Vydlabaný peň stromu má dolní část podstatně širší než vlastní kmen, takže dobře soustřeďuje i rozptýlený vývěr. Horní užší část pak omezuje plochu volné hladiny a tím snižuje „zvětrávání“ kyselky. Izolace bývá zajištěna jílovým těsněním kolem kmene a filtraci proti spodnímu pronikání jemných částeček zajišťuje vysypání spodku štěrkem či kačírkem.

Tento typ je náročnější na výrobu, ale má dobrou trvanlivost (alespoň v trvale zatopené části). Pro rekonstrukce i nová zachycení ho používá hlavně Spolek pro péči o minerální prameny.

 

 

Dřevěné jímky

 

 

 

Jsou výrobně jednodušší, nemají však takovou trvanlivost. Z historických zachycení jsou známa hlavně použití bezedných soudků. Mají ale většinou jen malou hloubku a také méně výhodný tvar.

Ze současných rekonstrukcí mají tento typ jímek např. Dřevohryzská či Posečské kyselky (Kraj živých vod, Berkut).

 

 

Zděné jímky

 

 

Mají při dobrém provedení velmi dlouhou trvanlivost. Lze je vyzdít v různém tvaru, např. i kónickém, který je pro jímání nejvhodnější (Dolní Paseky). Jsou ale asi nejpracnější.

 

 

Jiné jímky

 

 

Docela častým záchytem je použití kameninové či jiné roury. Tento záchyt je asi nejjednodušší, má výbornou trvanlivost, ale pro menší průměr se dá použít jen u pramenů, které nejsou příliš rozptýlené. Příkladů tohoto zachycení je celá řada: Nezdická, Krukanice, Trpísty, atd. Autor ani doba provedení nejsou známi. Jen u pramene Kramolín II se podařilo dohledat dobu vzniku do období 1996 – 2007 (Milota).

 

 

 

Uzavřená jímání

 

Jsou z hlediska odolnosti proti znečištění i zachování kvality minerální vody mnohem vhodnější. U přírodních minerálek nejsou moc časté. Najdeme je jen tam, kde nejsou přirozené vývěry (Polabí), nebo tam, kde se počítalo s komerčním využitím (Oriona, Agnes, Jedlová).

 

 

Vrty

 

 

Umožňují záchyt minerálky ve velké hloubce, kde není ohrožena znečištěním z povrchu. Těsnost vrtu i vývodu zabraňuje oxidaci minerální vody a zachovává obsah CO2.

 

 

Zvony a jiná jímání

 

Zvony mají podobné vlastnosti jako vrty. Většinou se jedná o starší záchyty – asi jediným zástupcem je kyselka v Jedlové, kde je nejspíš zvon použit, ale přesné podrobnosti nejsou známy.

 

Ojedinělé je jímací zařízení pramene Poloučany, něco mezi jímkou a zvonem, které zachovává výhody a odstraňuje nedostatky obou druhů.

 

 

 

Čerpání uhličitých vod

 

Všechna výše popsaná jímání předpokládají spontánní přeliv pramene ze záchytu. Nemá-li pramen dostatečný tlak (hladina zůstává pod terénem), je nutné k využití vody čerpání. To je však u uhličitých vod docela problém. Jakákoli tlaková změna, která je vždy s čerpáním spojená, znamená možnost uvolňování volného CO2. Tím ztrácí minerálka na kvalitě. Jediným použitelným způsobem je pístové čerpadlo, umístěné co nejníže ve sloupci, ideálně pod hladinou začátku uvolňování plynu.

Při použití odstředivého čerpadla dojde k separaci plynu, který se pak už nestačí rozpustit zpět. Taková minerálka se pak sice zdá jako hodně perlivá na výstupu, ale rozpuštěného plynu už v ní moc není.

S čerpáním souvisí i doprava minerální vody. Pro delší potrubní přepravu je třeba kvůli ztrátě rozpuštěného plynu v potrubí vyloučit dvoufázové proudění. Proto se přebytečný plyn před přepravou s částí vody odpouští přepadem. Zřejmě proto máme např. u Il-sana možnost ochutnat minerálku přímo u jímání.